Zařizování dětského pokoje je věc zábavná a rodiče si ji často a rádi užívají. Ale mívá i svá četná úskalí.
Běžná představa rodičů (ano, přiznávám se bez mučení – včetně mě!) o dětském pokoji je asi taková:
- V pokojíku potřebujeme mít pro každé dítě (pozn. autorky – děti se v dětském pokoji vyskytují nejčastěji ve vydání 2 ks, ideálně s nekompatibilním věkovým odstupem) velkou postel (rozuměj min. 160 cm šíře), obrovský psací stůl, alespoň lodní kontejner na ukládání oblečení, druhý lodní kontejner na hračky, veeeeelikááááánskou knihovnu, místo na plazmovou televizi s úhlopříčkou minimálně 1 metr, u menších dětí pak teepee nebo bunkr. Když se vejdou žebřiny, houpačka, nebo ještě líp lezecká stěna, tak super! Jo a u holek pro každou ideálně i toaletní stolek!
No a nakonec vám prozradí to sladké tajemství, že pokojík má krásných 12 metrů čtverečních a je v podkroví... Jasně, dělám si legraci 😊. Je logické, že každý nemůže bydlet v haciendě s dětským pokojem o 30 a více metrech. Většina populace prostě bydlí v bytech a nikdy to jinak nebude. A ani v rodinných domech nebývají dětské pokoje větší než 20 metrů. A je naprosto v pořádku, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a mají velká očekávání.
Spíše narážím na fakt, že je potřeba se na zařizování dětského pokoje podívat střízlivou optikou. Je třeba zvážit, co opravdu potřebujeme, jak rodina a děti žijí, jestli ty 3 vagóny hraček opravdu používají, nebo jsou to jen lapače prachu. Jestli ta růžová postel bude pro Marušku bomba všech bomb i za rok dva, případně až jí bude 13 a bude poslouchat Ozzyho. Jasně, můžete namítnout, že do té doby pokojík nesčetněkrát vymalujete, upravíte. Ale je nemálo rodičů, kteří mají představu, že pokojík bude vypadat stejně i za 10 nebo 15 let, že to je investice „jednou pro vždy“. Opak je často pravdou a obměna vybavení bývá potřeba dříve, než by člověk čekal.
To, jak rodina žije, vnímám jako vcelku zásadní bod. Například není důvod dávat za každou cenu pro tříleté dítě do pokoje velký pracovní stůl. Ani pro školáčka, když zrovna tenhle konkrétní kluk píše všechny úkoly v kuchyni u jídelního stolu, zatímco rodiče chystají večeři. Jistě, časem ho potřebovat bude. Ale proč mu teď nenechat více prostoru pro hru na zemi a „studijní místo“ rozšířit až tehdy, kdy bude opravdu využité?
Někteří rodiče zase trošku zapomínají, že pokojík je pro děti – ne pro ně. Pokud chceme, aby v něm děti trávily čas (hrou, studiem, s kamarády), tak se jim v něm musí líbit. Občas říkám, že dětský pokoj je „stát ve státě“. A proč? Třeba proto, že děti mají často jinou představu o tom, co je hezké, a co ne, o využití různých (pro nás dospěláky praktických) vychytávek nemluvě.
Takže na co vlastně myslet při zařizování dětského pokoje?
Na první místo bych dala „použitelnost v praktickém životě“ (koberce s 5 cm vysokým chlupem se fakt špatně uklízejí od drobků, o plastelíně nemluvě…). Pak praktické a bezpečné uspořádání (pozor na spousta trčících rohů nebo málo prostoru pro bezpečnou hru), logické využití úložného prostoru a vizuální neutralitu použitého vybavení (právě kvůli použitelnosti zařízení i za těch 10 let).
Samozřejmě bych do tohoto seznamu zařadila i kvalitu použitého vybavení, ale to už je téma na samostatnou diskuzi nebo článek. Ne každý si bohužel může dovolit používat pouze masiv nebo přírodní materiály, případně využít možností zakázkové výroby. Je prostě třeba najít přiměřenou rovnováhu mezi užitnou hodnotou a vynaloženou investicí. Jako ve všem… 😊
Petra K.M.
#detskypokoj #jaknato #interierovydesign #designinterieru #pkmhomedesigner #homedecor #interiordesign #interiordesigner #newhome #bydleni #domov #home #living #newhome